Pojďme vás provést historií vývoje zařízení s vysílačkou.

Vysílačka je koncové zařízení pro clusterovou komunikaci. Může být použit nejen jako koncové zařízení pro clusterovou komunikaci, ale může být také použit jako profesionální bezdrátový komunikační nástroj v mobilních komunikacích.

Interkomy pokrývají širokou škálu. Rádiová komunikační zařízení pracující v pásmu ultrakrátkých vln (VHF 30 ~ 300 MHz, UHF 300 ~ 3000 MHz) zde budeme souhrnně označovat jako rádiové vysílačky. Ve skutečnosti by se podle příslušných národních norem měl nazývat bezdrátovými telefony FM s ultrakrátkými vlnami. Lidé obvykle nazývají kapesní bezdrátové telefony s nízkou spotřebou a malými rozměry „vysílačky“. V minulosti je někteří lidé nazývali „vysílačky“ a „vysílačky“; zatímco ty s vysokým výkonem a velkými rozměry mohou být instalovány v autě (vozidla, jako jsou lodě) nebo bezdrátové telefony pro pevné použití se nazývají „rádiové stanice“, jako jsou rádia namontovaná na vozidle (rádia namontovaná na vozidle), námořní rádia, pevná rádia, základnové stanice, opakovače atd.

Rádiová vysílačka je první bezdrátové mobilní komunikační zařízení používané lidmi a začalo se používat již ve 30. letech 20. století. V roce 1936 vyvinula americká společnost Motorola první mobilní radiokomunikační produkt – „Patrol Card“ AM autorádio. Následně v roce 1940 vyvinula první ruční obousměrnou rádiovou AM vysílačku o hmotnosti 2,2 kg s komunikačním dosahem 1,6 km pro U.S. Army Signal Corps. V roce 1962 uvedla Motorola na trh první ruční bezdrátovou vysílačku HT200, která vážila pouhých 935 g. Jeho tvar se nazýval „cihla“ a byl přibližně stejně velký jako raný mobilní telefon.

Po téměř století vývoje se aplikace vysílaček stala velmi běžnou, přesunula se ze specializovaných oborů k běžné spotřebě a od vojenského použití k civilnímu použití. Nejde pouze o profesionální nástroj pro bezdrátovou komunikaci v oblasti mobilních komunikací, ale také o spotřebitelský nástroj s vlastnostmi spotřebitelského produktu, který dokáže uspokojit každodenní potřeby lidí. Vysílačka je koncové zařízení pro komunikaci typu point-to-multipoint, které umožňuje komunikaci mnoha lidí současně, ale mluvit může současně pouze jedna osoba. Ve srovnání s jinými komunikačními metodami jsou vlastnosti této komunikační metody: okamžitá komunikace, odpověď na jeden hovor, ekonomická a praktická, nízké provozní náklady, žádné poplatky za hovory, snadné použití a také vysílání skupinových hovorů, systémové volání, důvěrné volání a další funkce.

Při řešení mimořádných událostí nebo dispečinku a velení nelze jeho roli nahradit jinými komunikačními nástroji. Většina tradičních vysílaček používá simplexní analogovou komunikaci a některé vysílačky používají duplexní analogovou komunikaci s frekvenčním dělením. Digitální vysílačky se často používají v klastrové komunikaci, ale většina z nich využívá duplex s frekvenčním dělením. Rádiové vysílačky a další nástroje bezdrátové komunikace (jako jsou mobilní telefony) mají odlišné postavení na trhu a je obtížné je vzájemně nahradit. Rádiové vysílačky nejsou v žádném případě zastaralým produktem a budou se používat ještě dlouho. S rozvojem ekonomiky a rozvojem společnosti se lidé více zajímají o vlastní bezpečnost, efektivitu práce a kvalitu života a také poptávka po rádiových vysílačkách bude den ode dne růst. Rozsáhlé používání vysílaček veřejností dále podpořilo rádiové vysílačky, aby se staly komunikačním nástrojem, který lidé milují a na který se spoléhají.